Proč znát rizika?

Proč znát rizika?

GENETICKÉ PORADENSTVÍ

Lékařská genetika je do velké míry založena na komunikaci s pacientem. Proto je genetická konzultace tak důležitá. Pokud má člověk obavy o případnou genetickou zátěž svých potomků, potom by měl určitě navštívit genetika. Toho vám může doporučit váš obvodní lékař, nebo gynekolog. Jinak velké množství informací lze najít na internetových stránkách různých genetických ordinací.

RODINNÁ ANAMNÉZA

Genetik se zajímá o všechny členy rodiny, aby mohl vytvořit rodokmen, do kterého zaznamená výskyt chorob v této rodině. Určitě je dobré podat co nejkompletnější informace o své rodině. Genetika zajímá například věk, pohlaví a zdravotní stav příbuzných pacienta, u zemřelých jedinců příčina smrti, u nádorových onemocnění bližší určení choroby.

 

RODOKMEN

Mezi nástroje genetického výzkumu člověka patří i metoda genealogická. Pomocí ní můžeme sestavit rodokmen a sledovat výskyt sledovaného znaku v rodinách. Na základě výskytu, četnosti opakování a pohlaví nositelů znaku potom můžeme vyvodit způsob dědičnosti tohoto znaku a také se pokusit odhadnout výskyt znaku v další generaci. Největší využití tak má tato metoda v klinické genetice, kde slouží pro predikci rizika, na základě rodinné anamnézy (tedy výskytu choroby v rodině). Klinický genetik na základě známého typu dědičnosti sledované choroby a základních kombinatorických pravidel může stanovit požadovaný odhad rizika. K sestavení rodokmenu se užívá několika jednoduchých mezinárodních symbolů.

 

VYŠETŘENÍ RODIČŮ

Genetické vyšetření před plánovaným početím (tzv. prekoncepční) umožní rozpoznat v některých případech příčinu poruchy plodnosti a snížit rizika v těhotenství. Genetické vyšetření obou partnerů by rozhodně mělo předcházet asistovanou reprodukci.

 

PRENATÁLNÍ DIAGNOSTIKA

Prenatální diagnostika nebo také screening je soubor různých vyšetření prováděných během těhotenství, jehož účelem je vyloučení nejčastějších genetických a metabolických vad plodu. Patří sem jak invazivní vyšetření vycházející mimo jiné z analýzy odebrané plodové vody, tak stále častější a mnohem méně rizikovější neinvazivní metody, jež fungují na principu záchytu fetální DNA přítomné v nízkých koncentracích v krvi matky.

 

Amniocentéza (AMC)

Jde o rutinní proces odběru malého množství (asi 15 - 20 ml) plodové vody, který se provádí v II. trimestru těhotenství. Odběr je obvykle prováděn při současné a kontinuální kontrole ultrazvukem, aby bylo vyloučeno riziko jakéhokoliv poškození plodu. Plodová voda obsahuje buňky plodu, které se poté izolují a podrobují se následným vyšetřením, nejčastěji cytogenetickým (analýza karyotypu) nebo imunofluorescenčním. Některá z těchto vyšetření však vyžadují přibližně 10 denní kultivaci odebraných buněk. Riziko potratu zapříčiněné tímto typem vyšetření je asi 0,5 - 1 %.

 

Kordocentéza

Z výše uvedených důvodů se často přistupuje spíše k odběru krve z pupečníku formou punkce, což se nazývá kordocentéza. Nevýhodou je však skutečnost, že je technicky proveditelný až od cca 20. týdne těhotenství a naopak se nedoporučuje provádět punkci po 33. týdnu, neboť to zvyšuje riziko rozvoje brachykardie. Tento typ vyšetření je často doporučen v případě, že výsledek aminocentézy není zcela jednoznačný a je například podezření na špatný karyotyp plodu. Někdy se k němu přistuju v případě, kdy dojde k intrauterinní infekci a je tudíž třeba detekovat virus nebo hladinu protilátek třídy IgG a IgA. Výsledky rozboru pupečníkové krve jsou, na rozdíl od aminocentézy, dostupné v řádu několika málo dnů.

 

Odběr choriových klků (CVS)

Velmi časnou diagnostiku a screening fetálních buněk umožňuje tato metoda, jejíž využití je možné již od 10. týdne těhotenství. Stejně jako aminocentéza se provádí transabdominálně, tedy skrz břišní stěnu těhotné ženy a za kontinuální kontroly ultrazvukem, jde tedy také o invazivní a tudíž poměrně rizikové vyšetření. Výhodou metody je, podobně jako u kordocentézy, podstatně kratší doba kultivace odebraných buněk. I tento typ vyšetření je schopen odhalit jak nejrůznější typy aneuploidií asociovaných s těžkými fyziologickými retardacemi, avšak nelze jeho pomocí stanovit hladinu α-fetoproteinu a také může v některých případech dojít k následným potratům, rizikovost je shodná s aminocentézou. Analýza odebraných buněk může rovněž dospět k nejednoznačným výsledkům, vyplývajícím z mozaicismu, případně laboratorního selhání, například špatně proběhnuvší kultivace buněk apod.

 

Vyšetření DNA plodu z periferní krve matky

Fetální buňky a fetální DNA se vyskytují společně v krevním oběhu těhotných žen. Vyšetření volné DNA plodu získané z periferní krve matky zažívá masivní rozvoj. Využití volné fetální DNA v molekulární diagnostice je například při určení pohlaví plodu, detekci chromozomálních aneuploidií nebo dědičných chorob.

 

Preimplantační genetická diagnostika (PGD)

Preimplantační genetická diagnostika je metoda, která umožňuje provést vyšetření karyotypu či genotypu embrya před jeho implantací do placenty. Této metody je možno využít pouze při mimotělním oplodnění (IVF - In Vitro Fertilization). Na diagnostiku se odebírá jedna buňka - blastomera (či v některých případech pólové tělísko), jejíž genotyp a karyotyp je příslušným způsobem vyšetřen. Pokud je vše v pořádku, může být embryo implantováno. Díky této metodě je možné zachytit embrya s mutací ještě před jejich implantací do dělohy.

 

NOVOROZENECKÝ SCREENING

U všech novorozenců narozených na území ČR se provádí novorozenecký laboratorní screening vrozených či dědičných onemocnění níže uvedených metodou odběru tzv. suché kapky krve na novorozenecké screeningové kartičce. Cílem novorozeneckého screeningu je rychlá diagnostika a včasná léčba novorozenců s těmito onemocněními. Vyšetření je mimo jiné zaměřeno například na cystickou fibrózu a fenylketonurii.

 

POSTNATÁLNÍ DIAGNOSTIKA

Po narození člověka je genetické testování o poznání snadnější. Především odpadá potřeba složitých invazivních metod pro získání vzorku. Většinou si vystačíme s pouhým odběrem periferní krve, čímž získáme vhodný materiál jak pro molekulárně genetické, tak pro cytogenetické vyšetření. Dnes se pro molekulárně genetické vyšetření stále častěji používá i stěru z bukální sliznice, který je zcela neinvazivní a je snadno proveditelný i neodborníkem (nesmí však vzorek kontaminovat). Po narození a vůbec v dospělosti se nabízí spousta možností jak a hlavně proč testovat. Testuje se z medicínských důvodů, testuje se z forenzních důvodů a dnes se testuje i z důvodů osobních, či tzv. rekreačních.

 

GENOGRAFICKÉ TESTY

Jde o relativní novinku v oblasti genetického testování. Tyto testy mají přiblížit území, ze kterého nejpravděpodobněji pocházel váš předek a další doplňující informace. Pro tyto testy je zapotřebí izolovat z DNA takové sekvence, které se za mnoho století relativně nezměnily, a jejichž přenos z rodičů na děti po mnoho generací dnes funguje jako pojítko s minulostí. U mužské linie se používá několik vybraných haplotypů z chromosomu Y. U žen je možné stopovat mitochondriální DNA (mtDNA), která se pro změnu dědí pouze po matce.